Sdílení elektřiny je způsob, jak mohou členové energetického společenství využívat elektřinu, kterou společně vyrábějí. Může se jednat o elektřinu vyrobenou z obnovitelných zdrojů, jako jsou solární panely nebo větrné elektrárny, nebo o elektřinu vyrobenou z jiných zdrojů.
Existují tři základní metody rozdělování sdílené elektřiny:
Statická metoda Při statické metodě se sdílená elektřina rozděluje podle předem stanovených procent. To znamená, že každý člen společenství dostane svůj podíl elektřiny, bez ohledu na to, kdy a kolik elektřiny spotřebuje.
Výhody statické metody:
Nevýhody statické metody:
Dynamická metoda Při dynamické metodě se sdílená elektřina rozděluje podle aktuální spotřeby jednotlivých členů společenství. To znamená, že člen, který v daném okamžiku spotřebovává nejvíce elektřiny, dostane nejvíce sdílené elektřiny.
Výhody dynamické metody:
Nevýhody dynamické metody:
Hybridní metoda Hybridní metoda kombinuje statickou a dynamickou metodu. V prvním kole se elektřina rozdělí staticky, podle předem stanovených procent. Pokud však některý člen v daném okamžiku elektřinu nespotřebuje, zbývající elektřina se rozdělí dynamicky.
Výhody hybridní metody:
Nevýhody hybridní metody:
Nejlepší metoda rozdělování sdílené elektřiny závisí na konkrétních podmínkách energetického společenství. Statická metoda je nejjednodušší a nejpředvídatelnější, ale není příliš efektivní. Dynamická metoda je naopak velmi efektivní, ale může zvýhodňovat členy s vysokou spotřebou. Hybridní metoda kombinuje výhody obou metod, ale je také složitější na administraci.
V členských státech EU se používají různé metody sdílení elektřiny. Nejčastěji se používá hybridní metoda, následuje statická metoda a net-metering. Některé země, jako jsou Francie, Belgie nebo Rakousko, používají hybridní metodu. Při této metodě se elektřina rozdělí mezi členy společenství podle předem stanovených procent, ale pokud člen elektřinu v daném okamžiku nevyužije, může ji využít později. Jiné země, jako jsou Řecko nebo Polsko, využívají net-metering. Při této metodě se vyrobená elektřina, která není v daném okamžiku spotřebována, odebere ze sítě později. Net-metering má však jednu nevýhodu: nemotivuje k soudobosti výroby a spotřeby elektřiny. To znamená, že členové společenství mohou mít tendenci vyrábět více elektřiny, než spotřebují, což může vést k zatížení distribuční sítě. V Itálii se net-metering kombinuje s podporou v podobě feed-in tarifu a slevy na distribuční poplatek. Tato kombinace vede k posílení soudobosti lokální výroby a spotřeby elektřiny.
Na závěr lze říci, že sdílení elektřiny je stále populárnější způsob, jak mohou energetická společenství využívat elektřinu, kterou společně vyrábějí. Výběr správné metody rozdělování sdílené elektřiny je důležitý pro to, aby bylo sdílení efektivní a spravedlivé pro všechny členy společenství.